Lidé, kteří mají nadváhu nebo jsou obézní, často charakterizují špatné návyky a nezdravé vzorce chování.

Co si nesu z dětství?

Lidé, kteří řeší svoji hmotnost a nezdravý přístup k jídlu bývají lidé, kterým chybí pravidelný režim, nejenom v jídle. Většinou jí rychle a mají tendence jíst ve stresu nebo z nudy. O co jsou takoví lidé citlivější na vnější podněty spojené s jídlem (například vůně jídla ze stánku, kolem kterého právě procházejí), o to méně vnímají vlastní signály svého těla, pocity hladu a sytosti.

Složitý vztah k jídlu, který nereflektuje přirozené potřeby a signály vlastního těla, odráží spíše vztah člověka k sobě samému. Kořeny nezřídka pramení v dětství. Jde o vnucené zlozvyky, typicky například sníst celý talíř, který potlačuje přirozené signály hladu a sytosti.

Může to být zvyk dávat si po obědě ještě sladkou tečku, hledat přes spaním něco dobrého v lednici nebo si k televizi brát balíček chipsů. Může to být však ještě složitější.

• Přísná výchova, neustálé výčitky a kritika může vést k tomu, že se jídlo stane jediným zdrojem potěšení. Dítě pak toto potěšení v jídle hledá celý život.
• Rodiče mohou z jídla dělat odměnu, zahlcují dítě sladkostmi. Budují v něm návyk, který mu vydrží po celý život. Člověk pak v jídle vidí odměnu nebo lék na svá trápení.

Co s tím?

Pokud jídlem řešíme své pocity, výsledkem je vždy nespokojenost. Je jedno, zda si jídlo odpíráme, protože se nemáme dost rádi nebo se přejídáme, protože jídlo je pro nás potěšením, uvolněním, jistotou nebo odměnou, kterou neumíme získat jinak.

Negativní vzorce chování, které se za dlouhá léta vryly hluboko do podvědomí, jsou často mnohem větší zátěží než genetické dispozice. Na druhé straně lze tyto vzorce chování změnit.

Prvním krokem ke změně je, že tyto vzorce vůbec identifikujeme. K tomu pomůže vnímavost a pozornost, ano, mindful eating.

Kam dál?

Mnoho užitečných informací a praktické návody nabízejí knihy, třeba tyto:

(No Ratings Yet)

Loading...