Důvod proč jím

Lidské tělo potřebuje pro své fungování stravu. Ta je zdrojem nezbytný živin a energie. Když se energie nedostává, dostaví se pocity hladu. Člověk se nají a vše zase běží tak, jak má. To je ideální stav, který však značně narušují věčné diety.

Jíme kvůli hladu? Kdepak!

Lidé, kteří chtějí zhubnout většinou vědí, co jíst, jak jíst, kdy jíst. Teoreticky. V praxi by stačilo, kdyby lidé jednoduše jedli, když pocítí hlad a to, na co mají chuť. Jenže lidé jedí z mnoha příčin a hlad je pouze jednou z nich, často až tou poslední. Navíc jsme odvykly naslouchat potřebám svého těla.

Žijeme ve světě plném stresu, který neumíme zvládat. A tak stres zaháníme jídlem. Zažíváme pocity, které jsou nám nepříjemné. Neumíme pracovat se svými emocemi. Chybí nám radost ze života. A tak hledáme alespoň krátkodobé potěšení. Tím potěšením má být jídlo, jenže vybíráme takové jídlo, které v nás vzbuzuje výčitky a potěšení je ta tam.

Jsou tu podvědomé vzorce chování, které jsme jako děti převzali od rodičů nebo nasbírali během života a zařadili do škatulky: „to se má, to je dobré“.

Co je pro mě dobré?

Lidské tělo je dokonalé a prostřednictvím různých signálů umí dát vědět, to je pro něho dobré. Nikdo jiný to nemůže vědět líp, nikdo jiný nemůže říkat, co je dobré pro mé vlastní tělo, nikdo jiný také za mě nenese odpovědnost.

Pokud budeme naslouchat svému tělu, nemůžeme udělat líp. Potíž je v tom, že jsme tuto schopnost ztratili. Přehlušili ji nejrůznější zvyky a programy chování, nejrůznější rady do života a výživová doporučení, která se postupně staly strašákem. Potlačili jsme přirozené pocity hladu a jídlo spojili s nepříjemnými pocity. Je na čase to napravit.

Jídlo není špatné, jídlo všichni potřebujeme, hlad je přirozeným signálem těla a chutě jsou nám užitečné. I své chutě však neustále otupujeme upravovanými potravinami, ze kterých ubíráme tuk, cukr a vše, co se zrovna nehodí. Naopak přidáváme nejrůznější chemická aditiva, která škodí méně nebo více, vždy však matou naše chuťové pohárky. Když jídlo chutná jinak, než je přirozené, když jídlo vzniká v chemické továrně, když z jakýchkoli důvodů zasahujeme do složení primární potraviny, je to pro naše tělo matoucí. Otupujeme své smysly a schopnost naslouchat svému tělu. Přesto nemá smysl se z něčeho obviňovat. Výčitky nikam nevedou. A snaha o jakoukoliv kontrolu jídla jenom utužuje náš nezdravý vztah k jídlu.

Jak ozdravit svůj vztah k jídlu?

Stačí se vrátit na začátek, dát prostor svému tělu a svým pocitům. Přestat potlačovat své pocity a nechat své tělo, ať se projeví. Cesta odporu nikam nevede. Není s kým bojovat. Jídlo není nepřítel.

Pokud se chcete přestat trápit, tak přestaňte. Začněte se radovat z jídla, užijte si to potěšení, které přináší. Vychutnejte si všechny chutě, které nabízí. Prostě jezte, jezte s veškerou pozorností, jezte vědomě, všímavě. To je cesta mindful eating, cesta života v přítomném okamžiku. Protože jen to, co je teď je život.

Vnímejte to, co jíte, jak jíte, pocity, které s jídlem přicházejí i myšlenky, které se spolu s jídlem objevují. Ať jsou pozitivní či negativní, jen je vnímejte. Nehodnoťte, nekritizujte, nepotlačujte nic z toho, co přijde. Jen vše s plnou pozorností vnímejte. Nebude to hned, ale časem rozpoznáte skutečné pohnutky, které vás k jídlu vedou. Jenom toto uvědomění vás nenásilnou formou posune dál. Pokud identifikujete své pocity naučíte se s nimi lépe zacházet, bez boje a negací.