Nebojte se jídla! Jezte intuitivně.

Žijeme ve světě, který ovládá strach. Obáváme se toho, co jíme, jídlo je spojováno s chemií, karcinogenními látkami, je označované jako jed. Epidemii obezity provází všemožné výživové směry a vše slibující diety. Výživová doporučení si vzájemně odporují a vyvolávají v nás chaos.

Zdá se, že jíst je natolik složité, že to člověk nezvládne bez odborné pomoci. Přitom jde o naprosto přirozený proces. Výživa je základní lidskou potřebou a každý je schopný ji naplnit tím, že prostě jí. Jen se podívejte na malé děti, ty neřeší, co jí. Prostě jí.

Jídlo není žádná věda, ač se nás o tom mnozí snaží přesvědčit. Naštěstí se dnes v záplavě všech těch moderních výživových trendů objevuje antitrend, který se navrací zpět k přirozenosti. Jde o tzv. intuitivní stravování. Na jeho principech je postavena i PARADOX dieta, která navíc pracuje i s technikami mindfulness a sebeláskou. Klíče ke spokojenosti je totiž ve všech směrech vždy právě sebeláska.

Jíst normálně

To je oč tu běží

Denně jsme konfrontováni s hrozbami, zákazy a omezeními. Všude kolem slyšíme, jak je nějaké jídlo nezdravé či přímo toxické. K tomu přicházejí stále nové a nové zaručené diety. „Zkus to, není co ztratit,“ slýcháme, ale ztratit můžete opravdu hodně. Jde totiž o zdraví.

Diety narušují přirozené schopnosti lidského těla, jsou razantním zásahem do metabolismu a zažívacích pochodů. Vedou k chronickému nedostatku základních živin a mění vnitřní prostředí. Dochází k výkyvům hormonální rovnováhy. Hormonální nerovnováha se pak doráží ve změnách ve všech systémech těla, projevuje se uvnitř i navenek. Zdaleka nehrozí jenom jo-jo efektem, nadlouho můžou poškodit postoj člověka ke stravě. Diety a poruchy příjmu potravy jdou ruku v ruce.

Potíž diet je v tom, že jídlo rozdělují na dobré a špatné. Není se čemu divit, že lidé pak do škatulky špatné zařazují stále více jídla, až jako dobré nezbude jídlo žádné. Rozdělování jídla na dobré a špatné může přerůst až v posedlost, pro kterou dokonce existuje lékařský pojem. Je to ortorexie, jedna z forem poruch příjmu potravy.

Jíst zdravě?

Tak zdravé to být nemusí…

Ortorexie je relativně nový pojem. Poprvé ji definoval americký lékař Steven Bratman v roce 1997 ve své knize s příhodným názvem Fanatici zdravé výživy. Byl to propagátor zdravého stravování založeného na přírodních zdrojích. Jeho příznivci se však natolik zradikalizovali, že jim jako lékař musel přisoudit patologickou posedlost zdravou výživou.

Ortorexie vyznává zdravou čistou výživu, odmítá chemii v potravinách, všechny syntetické konzervanty, ochucovadla, aditiva a další tzv. éčka, odmítá i geneticky upravované potraviny, avšak velmi radikálně a bez výjimky. Odmítá a odsuzuje jakýkoliv jiný způsob stravování.

Jakkoli jsou myšlenky o čistě přírodním, tedy zdravé stravě bohulibé, mohou přerůst v obsesi. Ortorexie přitom vždy začíná těmi myšlenkami. Dle MUDr. Miroslavy Navrátilové, Ph.D. – vedoucí lékařky z Poradny pro poruchy metabolismu a výživy Psychiatrické kliniky LF MU a FN Brno postihuje právě ty, kteří o jídle přemýšlejí, intenzivně zkoumají jednotlivé druhy potravin a úzkostně se zaměřují na zdravou výživu. Jde přitom o osoby s vyšší inteligencí, všeobecným přehledem, zpravidla z vyšších socioekonomických vrstev. Je pochopitelné, že rozvoji ortorexie přispívá i internet a množství nejrůznějších výživových směrů, postojů, doporučení, ale také mýtů, kterých je na nejrůznějších webových stránkách nespočet. Není divu, že člověka dokážou pohltit.

Zásady ortorexie bývají v začátku správné, např.:

omezit alkohol, kofein, umělá aditiva v potravinách
vybírat si potraviny, které nepřišly do styku s pesticidy či herbicidy
snížit příjem bílého cukru, soli, lepku
vyhýbat se geneticky modifikovaným potravinám

Postupně se rozšiřují v radikální zákazy celých skupin potravin, například masa, mléčných výrobků, potravin z pšenice. Projevují se pak na tělesné úrovni v nedostatku základních živin, ale i na úrovni mentální. Chybí tělesné i duševní síly, postižený si navíc přestává uvědomovat důsledky svého počítání (podobně jako u mentální anorexie nebo bulimie).

Přitom stačí neopustit onu základní myšlenku o přírodní stravě a lidské přirozenosti. Člověk dokáže jíst naprosto přirozeně, má přirozené receptory a může využívat přirozené signály svého těla, jen jim dát prostor. Dnes se toto pojetí označuje jako intuitivní stravování, nejde však o nic jiného než o stravování člověku přirozené.

Člověk přirozeně pociťuje hlad ve chvíli, kdy má nedostatek energie a potřebuje ji dočerpat prostřednictvím stravy. Bohužel, mnoho z nás hlad potlačilo natolik, že už ho ani nepociťuje, tedy hlad přirozený, tělesný. Je tu totiž také mentální hlad, právě ten, který nás dovádí až do stavu obezity.

Jíst kvůli hladu

Zní to jednoduše, ale tak jednoduché to není

Jen málo z nás jí proto, že vnímá signály svého těla o nedostatku energie a živin. Mnohem častěji jíme kvůli stresu, smutku, negativním emocím nebo třeba nudě. Jíme ze špatných důvodů a po jídle pak máme namísto pocitů uspokojení jenom výčitky. Navíc se přejídáme, ani to pocitům spokojenosti pochopitelně nepomůže. Udělali jsme z jídla nepřítele a děláme z jídla něco, co nám ubližuje. Jídlo přitom má být zdrojem potěšení, tak nám přinese nejvíc.

Nebojte se jídla. Netrapte se ani kvůli tomu, co jíte. Vystupte ze začarovaného kruhu výčitek a nespokojenosti. Pomoci může i Stanislava Bronikova a její kniha Nebojte se jídla. Hodit se budou i techniky mindfulness a mindfulness eating, které zavrhují jakékoliv hodnocení a kritiku. Sebeláska je důležitá! Prostě stačí jíst, soustředit se na jídlo, vnímat vše, co s jídlem přichází včetně toho špatného. Uvědomění je prvním krokem k nápravě.